Текст песни Pochyby (Karel Kryl) с переводом

Mlád dvacet devět let a devět měsíců

Dost starý hledět zpět do dětských střevíců

Jsa příliš mlád, bych přezíral, co každý z vás má zásluh

Jsa hluchý dost, bych předstíral, že spoléhám se na sluch

Hovořím k vám

Vzrůst nedaleko dřepu a úsměv naruby

A ústa plná střepů náhradou za zuby

Mám oči, které nebrečí, byť nesmějí se smáti

Mám kolena, jež neklečí, když má mi někdo dáti

Tak možno žít

Já žvaním tu a tam a slova nechybí

Však jistota ta tam a vládnou pochyby

Je pofiderní poslání, jež odvahu mi vrací

A nedostatek vzdělání dnes nahrazuji prací

Tak tomu jest

Lze s plným pupkem mžourat a sáti tokajské

A poté krotce kňourat veršíky lokajské

Lze kráčet cestou vyjetou a nepohlédnout zpátky

Lze snadno býti poetou a nestvořiti řádky

Jak mnozí činí

Dát tupcům pocit lordů, být dvorním holičem

Mít roztlemenou mordu a kušnit o ničem

Pět dámám verše o mracích a dostat ránu kyjem

Pak omluvit se v rozpacích, že dosud vůbec žijem

Tak možno přežít

Nuž promiňte mi, prosím, promiňte, vážení

Že dosud hlavu nosím, která je k myšlení

Já přerozličné verbeži tím sloužím proti smutku

Též do krku mi nesněží, což výhoda je vskutku

Pro moje mandle

Ač tu a tam je boule, obzvláště pod pleší

Však v jádru je to koule — tvar, který potěší

I posměváčci přiznají:"Toť hlava, dá se říci

Když podle ní ho poznají i páni úředníci."

Razítko, podpis

Má hlava je teď vzata beze všech předsudků

A zbývá ptát se kata po jeho úsudku

To odborník je nesporně, jsouť hlavy jeho chleba

A předvést může názorně, k čemu je hlavy třeba:

K životu prostě

Je tedy hlava v suchu anebo v paruce

A zbývá v tomto duchu přejíti na ruce

Je obvyklé, že prstů pět má každá ruka zdravá

A leccos je ti vytrpět, než poznáš, kde je pravá

A kde je levice

Věz, milý tvore Boží: to lze si ověřit

Že lépe nežli zboží lze ruce zpeněžit

A stvrdí ti, kdo žebrají, i rozšafní, i skoupí

Že za hlavu jim nedají, co za pět prstů koupí

Prakticky vzato

Byť měl jsi hlavu schopnou, jednou se poštěstí

Že botou do ní kopnou a svážou zápěstí

Však poctivec i parazit smí lokty čelit davu

A pěstmi může prorazit, aniž si rozbil hlavu

Nárazy o zeď

Máš cizí ruce tisknout i s tváří kamennou

Máš vždycky něco risknout, kdyžs' pevný v ramenou

Smíš pižlat srdce na dlani či zardousiti ptáče

Pak stačí trocha pokání a decilitr pláče

Lid tomu chce!

Ač oholen a umyt, vždy trochu špinavý

Máš dobře city tlumit, ba nemít pohlaví

Smíš hnípat, vždy však ve spěchu, a polichotit blbu

Neb předpokladem úspěchu jest implantace hrbu

Svět si ho žádá!

Tak pardon, je to osud, že všichni láteří

Proč nevyrostl dosud hrb na mé páteři

Co dítě spal jsem skrčený, když trápili mne půstem

A tudíž chodím vzpřímený, jsa pidimužík vzrůstem

Jak račte vidět

Šla krása jiným dětem, a tudíž sudičky

Mne učinily skřetem na úkor hlavičky

Když vyňaly mne z kolébky, já neplakal jsem dosti

I daly mozek do lebky a trochu výřečnosti —

— dost smutný dar

Já záhy nožky zvedal a vlastním vzpomínku

Že v začátku jsem shledal, že vlastní maminku

Však seznámiv se s rodinou, já poznal první zmatek:

Ač maminku mám jedinou, mám velké množství matek

Které mne chtějí

Jak byl jsem tomu rád, že vlastním tatínka

Však řekli, že i stát mne bere za synka

Pak ten, jejž zvali sluníčkem, se za tatíčka povznes'

«Vrah tatíčkem, lump tatíčkem!», a od tehdy až podnes

Jsem adoptován

Nuž umím číst a psáti, však na tom nedosti

Já učil se též lháti — zbraň proti podlosti

Kdo dobrem čelí násilí, jen zřídka vděčnost zplodí

Vždyť na konopnou košili zas konopí se hodí

Chceš-li ji látat

Nuž věru není slastí, když děti shledají

Že jednou zve se vlastí a jindy partají

Že matkou jest, kdo zažádá, je matkou lidské plémě

Pak matkou zve se armáda a vzápětí pak Země -

— matička naše

Já utržil jsem šrámů, nu, darmo počítat

A že jsem zlobil mámu, lze těžko vyčítat

Pak dorostl jsem natolik, bych spokojil se krotce

Že matek vlastním několik, však jednoho jen otce

Konečně jistota!

Dost šprýmů, pojďme k věci: mistři mne učili

Že lépe, než žít v kleci, je nemít košili

Teď nemám ani kalhoty a mráz mi chladí plece

A mistři tančí do noty a pokřikují z klece

Že prý jsem zradil!

Prý - nepodléhat zášti a zlu se vystavit

Když po tváři mne praští, mám druhou nastavit

A oni — krejzlík pod krkem a zášť jim čiší z očí

A žáčka ženou postrkem, jen do dveří jim vkročí

Slunéčkům našim

Pak řekli, že prý žebrat je věcí nemužnou

Je třeba dary nebrat, pohrdat almužnou

A sami chodí přežraní a almužny je živí

A žáčci chodí zedraní a hlad jim z očí civí

Bída a nouze

Nuž, ponechejme mistry cvrlikat na hřadě

Ne každý je dost bystrý pro místo v úřadě

Kdo silný je a stydí se, nechť obsluhuje veslo

Kdo hubu má, ten hodí se na poslanecké křeslo

Případně na trh

Smíš vrahem být, či ševcem, nebo být dramatik

Pak nezápolíš s dřevcem a smíš být pragmatik

Anebo staň se písařem, měj pero za suspenzor

Nic neumíš? Buď bachařem! Jsi imponent? Buď cenzor

Anebo fízl!

Bůh dal nám místa dosti, všem podle určení

Však často, což je k zlosti, čert místa vymění

A pak jsou z lotrů právníci a z mordýřů jsou světci

Pak z umělců jsou horníci a z imponentů vědci

K obrazu svému

Když domovník je knězem, kněz čistí ulice

Když lékař chodí s dřezem a pere spodnice

Pak blázen střeží reaktor a řezník básně píše

Pak z cenzora je redaktor a švec je vládcem říše

K obrazu světa

Já rukama jsem měřil o chleba starosti

Své hlavě pak jsem svěřil, by dbala moudrosti

Však hlavu jsem si roztřískl a octl jsem se dole

A tu mi rarach napískal, bych vyměnil jim role

Prý třeba změny

Má hlava tudíž dřela, pečujíc o chleba

A ruka podepřela, kde mravů potřeba

Však otřel jsem se o ševce a žehral na verpánek

Výsledek — jizvy na lebce a rozražený spánek

Prašť jako uhoď

Já hledal cestu pravou a našel útěchu

Že spojit ruce s hlavou povede k úspěchu

Však zapomněl jsem, nebohý, ač ševce mohu zmlátit

Že verpánek je třínohý a nesnadno jej zvrátit

Zavládl hrobař

Šly ruce s hlavou k čertu, náš názor shodne se

Že hrobař nezná žertu, je vážný z profese

Chce diskusi jen s mrtvými a nezná volných sobot

I nečekal jsem s jinými a prostě - práskl do bot

A teď jsem tady

Poslání: Dnes profesor i žák ví, že končí legrace

Když hrobař šoupe rakví a čeká ovace

A z vodorovné polohy že nejsnáze lze vstáti

Tak, že se opřeš o nohy a ruka pomáhá ti

Hlavou pak mysli!